Vážené kolegyně, vážení kolegové,

 

zdravím Vás z velmi hektického období, které jak pevně věřím sledujete na webu a fb SVVS. Předmět dnešního sdělení je pro Vás možná trochu netradiční, ale vzhledem k tomu, že se Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester začíná zapojovat i do charitativní činnosti, rozhodla jsem se,  jej s Vámi sdílet a to i možná proto,  že blížící se konec roku v nás přirozeně vyvolává myšlenky týkající se bilancování úspěchů a neúspěchů všeho, co se daný rok odehrálo. Naše krásné ošetřovatelství má jednu velkou nevýhodu oproti ostatním vědám, musí totiž laické i odborné veřejnosti neustále dokazovat, v čem je jeho síla. Pokud začneme s bilancováním svých skutků, zjistíme, že mnoho věcí možná nejde tak, jak bychom si představovali, utápíme se v dokumentech, které často bývají smeteny ze stolu, snažíme se dělat činnosti, které cílí ke zvýšení prestiže ošetřovatelské profese, mnohdy na úkor vlastní rodiny, mnohdy na úkor svého osobního života. Pak ale přijde okamžik, kdy přesně víte, proč tohle všechno děláte, včera o mé noční to bylo hlasité poděkování pacienta, který 14 dní nemluvil a dnes je to prosba kolegyně o pomoc malé Karolínce. Případ malého děvčátka se mě dotkl a proto jsem se rozhodla distrubuovat tuto zprávu i mezi Vás, neboť pevně věřím, že po přečtení tohoto příběhu budete chtít i Vy pomoci.