Karolina Moravcová

BIOGRAFIE:

Narozena roku 1945
Asistentka ošetřovatelství na Vysoké zdravotnické škole
Titul PhDr.
Členka ČAS od jejího založení / sekce managementu
První prezidentka ČAS – zajistila vstup do ICN (1994) a EFN (1996)
Sestra roku 2004 / obor nemocniční péče
Členka SIGMA THETA TAU International – USA (od roku 2000)
Členka dvou projektů EU, SANCO – Brusel a Louven – kompetence HCA
2013-2015 – projektová a grantová činnost, Inovace studijního programu ošetřovatelství a specializace ve zdravotnictví

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Nechci opakovat známé věci jak je to ušlechtilá profese. Mohu porovnávat, co bylo a co je. Nastoupila jsem z velmi kvalitní SZŠ (v té době to byla výběrová, prestižní škola) do Všeobecné fakultní nemocnice v roce 1963. Ve Všeobecné fakultní nemocnici jsem pracovala 47 roků na různých postech a v různých oborech - Interna, koronární jednotka, hemodialýza, nukleární medicína a posledních 22 let na I. Interní klinice, obor hemato–onkologie jako vrchní sestra u prof. MUDr. P. Klenera, DrSc. Rozhodně jsme neměly v šedesátých létech takové podmínky k práci jako dnes, např. pomůcky, nebylo tolik různých preparátů na ošetřování ležících pacientů až po Pampers, nebylo tolik léků, např. antibiotika jsme znaly nazpaměť, když jich bylo 5 druhů, nebylo tolik psaní, nebyla pojišťovna atd., přesčasy se neplatily, mohly jsme si vzít náhradní volno, ale již tenkrát také nebyl dostatek sester a tak náhradní volno propadlo. Nedostatek se řešil umístěnkami povinně na daném místě pracovat 3 roky. To jsme dostaly k maturitnímu vysvědčení, kdy a kam nastoupíme. Končilo se maturitou v červnu a povinný nástup již byl v polovině července do práce. Tedy, žádné poslední prázdniny. Přesto jsme se těšily na tuto práci a měly jí za prestižní a rády jsme jí vykonávaly. Ale zpět se nelze dívat. Medicína pokročila, technika pokročila. Jak tedy vidím budoucnost? Pozitivně. Vše vyžaduje čas. Byla jsem vždy optimista a budu jím i nadále. Nemáme se za co stydět, měla jsem možnost porovnávat ve „vyspělých kapitalistických státech“ jak v EU, tak v USA a Kanadě. Naše sestry byly a jsou teoreticky i prakticky velmi schopné. Většinou neumí prodat své dovednosti, jako sestry v těch „vyspělých státech“.

Co udělat pro budoucnost?

Vrátit vzdělání na SZŠ na dřívější úroveň. Byla to škola výběrová.
Pokud bude HCA chtít si zvýšit kvalifikaci, aby měl možnost studovat Bc. dle směrnic EU, což se děje. Obor všeobecná sestra, porodní asistentka a rozšířit o obor dětská sestra. Ponechat možnost PSS v Brně, které nám dalo a dává hodně.
Zachovat sestrám možnost studovat i na akademické půdě. Máme se čím chlubit, je nám záviděno. Máme tuto možnost od roku 1960 (pro sestry, které chtějí vyučovat, či se podílet v rámci WENR na výzkumné činnosti v ošetřovatelství, nebo se chtějí stát ředitelem, ministrem v rezortu zdravotnictví).
Velmi důležité je, aby si sestry uvědomily nutnost být v profesních národních organizacích (např. Velká Británie, Dánsko, Švédsko atd. mají komory jako lékaři, kde je účast povinná). To má výhodu, že pouze silná (profesně i početně) organizace něco dokáže. Představím-li si, že sester v ČR je kolem 80 000 a byly by v České asociaci sester všechny, pak by prezidium dokázalo daleko silněji lobovat.
Bylo by velmi přínosné, aby se také sestry politicky angažovaly, aby mohly na půdě parlamentu oponovat politikům, kteří z neznalosti mění naše vzdělávání.
Větší ohodnocení od celé společnosti.

Chcete něco dodat?

Přála bych si, aby nová mladá generace, využila možností, které mají ke vzdělávání, možnosti profesního porovnání z jiných zemí a použít „japonské metody“. „Vyjet na zkušenou, vzít si s sebou domů to lepší a aplikovat ve své vlasti“.

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS