Lenka Šnajdrová

BIOGRAFIE: 

  • Všeobecná sestra
  • Zakladatelka projektu „Ošetřovatelství.info“, který v současné době funguje i na Facebooku, kde má téměř 40 000 aktivních podporovatelů
  • Držitelka titulu Žena roku 2016 časopisu Žena a život v kategorii Internet
  • Další činnost:
  • Sledování změn v ošetřovatelství a zdravotnických diskuzí na internetu
  • Publikace komentářů k legislativním změnám do odborného tisku
  • Příprava školících a relaxačních víkendů „Setkání ohrožených druhů“
  • Lektorská činnost – školení v problematice trénování paměti
  • Fundraising pro benefiční kampaň „AKCE CIHLA“

 

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Ošetřovatelství je, bylo a bude vždy potřebné. Nejen v souvislosti se stárnutím populace předpokládám jeho prudký rozvoj.

 

Jak byste charakterizoval/a současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Sestry jsou velkou skupinou, která bohužel není a patrně ještě dlouho nebude jednotná ve svých cílech. Není to způsobeno jen rozdílnými druhy vzdělání, které sestry absolvovaly, ale i současnou společenskou situací. Generace narozená v roce 1970 je naprosto zásadně jiná než generace z roku 1990. Současné mladé sestry dospívaly v období chytrých telefonů, otevřených hranic a nepřeberných životních příležitostí. To pochopitelně vyvolává mnoho názorových střetů. Zjednodušeně řečeno, sestry se těžko mohou shodnout na tom, co chtějí, a jednotně to prosazovat. Vyžaduje to vysokou míru schopnosti oprostit se od minulosti a naopak dívat se do budoucnosti.

V současnosti se prosazuje konzumnější styl života a důraz na slaďování pracovních i osobních priorit, čemuž nedostatečné finanční ohodnocení, směnný provoz a rigidní řízení pracovních procesů v Česku příliš nenahrává. Mladí lidé chtějí ve větší míře studovat, cestovat, bavit se a měnit. Déle dospívají, déle odchází od rodičů, déle zakládají rodiny. To se nám nemusí líbit, ale nic s tím neuděláme. Zmíněné faktory a demografický pokles způsobují nedostatek sester a dalších zdravotníků. Nové sestry pak nastupují do týmů personálně oslabených a častěji se měnících, a pokud nenastane nějaká opravdu razantní změna v platovém ohodnocení a pracovních podmínkách, tyto neblahé trendy budou pokračovat.

Sestra sama by měla mít rozhodující slovo v ošetřovatelském týmu a ošetřovatelskou péči vykonávat z velké části nezávisle na lékaři. Obrovský prostor pro sestry je v edukativních činnostech a v práci se zdravou populací. I zdravý člověk je předmětem ošetřovatelství, to se u nás zatím moc neděje, není na to čas.

Sestry by měly rovněž více mluvit do legislativních změn ve zdravotnictví, účastnit se politických debat i veřejného života. Sestry a zdravotníci obecně si jistě zaslouží reálnější mediální obraz než Babetu v Ordinaci.

 

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

Vzdělávání sester vnímám jako chaotické (protože duplicitní) a nedávno sněmovnou schválenou novelu v oblasti vzdělávání jako naprosto nekoncepční (především protože triplicitní). Všeobecná sestra je regulované povolání.  Chceme-li po absolventech stejné výstupní znalosti a dovednosti, mělo by být jejich vzdělávání jednotné. Každý, kdo chce v naší zemi řidičský průkaz na osobní automobil, musí odjezdit stejný počet hodin v autoškole a složit stejnou zkoušku. Troufám si říci, že být sestrou je složitější, než řídit auto, a přesto si pořizujeme 5 typů sester s různým stupněm vzdělání, které budou vykonávat tu samou práci za stejné peníze. K dalším problémům se už nebudu vyjadřovat, napsala jsem na toto téma mnoho komentářů.

 

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Nový spolek je možná upozorněním pro stávající profesní sdružení, že v něčem selhávají, aneb konkurence nikdy nezaškodí. Podle mě je obrovská škoda, že SVVS přijímá za členy pouze vysokoškolsky vzdělané sestry nebo studenty vysokých škol. Právě od vysokoškolsky vzdělaných odborníků bych očekávala, že budou tolerantní a přijmou mezi sebe i ty kolegy/ně, kteří podporují jejich program, ačkoli vysokou školu nemají. Studovali v době, kdy vysokoškolské vzdělání sester nebylo dostupné a nyní v předdůchodovém věku se už do studia nepustí, případně absolvovali vyšší odbornou školu. I tak spolku přeji hodně štěstí v naplňování strategických cílů.

 

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

O pacienta se má starat tým. Aktuálně jsem trochu skeptická k oboru zdravotnický asistent. Zdravotnický asistent má v západních zemích přibližně kompetence naší ošetřovatelky, ale u nás není mezi sestrou a zdravotnickým asistentem dostatečně velký kompetenční rozdíl. Vede to k tomu, že v okamžiku nedostatku sester je zdravotnický asistent tlačen do pozice sestry a v okamžiku dostatku sester by byl využíván jako ošetřovatel. Stejný osud možná potká i praktickou sestru. Ráda bych v týmech viděla daleko více ošetřovatelů a sanitářů.

 

Chcete něco dodat?

Největším nepřítelem sester jsou sestry samy. Změníme to?

 

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS

Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester.