Jiří Šimek

BIOGRAFIE:

  • doc. , MUDr., CSc.
  • Absolvent FVL UK Praha
  • Atestace z vnitřního lékařství a psychiatrie
  • 1975-1985 – Výzkumný ústav psychiatrický – odborné zaměření na psychoterapii a psychosomatiku
  • Od roku 1990 se věnuje lékařské etice
  • Od roku 2006 působí jako docent na ZSF JU v Českých Budějovicích, kde je jeho hlavním odborným zaměřením etika ve vztahu k zdravotnickým a sociálním oborům

 

OTÁZKY:

Jaký je Váš názor na ošetřovatelství a jak vidíte jeho budoucnost?

Ošetřovatelství a lékařství jsou dvě profese, bez kterých si nelze představit medicínu ani v historii, ani dnes, ani v budoucnu. Obě profese prošly významným vývojem, těsně spojeným s vývojem biologických věd. Radikální proměna obou profesí začala v devatenáctém století. Ve druhé polovině toho století se začalo rozvíjet vzdělávání sester a také díky rozvíjení hygienické péče začíná ošetřovatelství využívat poznatků vědy. Hlavní hybatelkou a ideoložkou těchto proměn byla Florence Nightingalová, kromě jiného byla i průkopnicí v použití statistických údajů v oblasti epidemiologie a v analýze veřejného zdraví.

S narůstáním vědeckých poznatků rostou i nároky na vzdělávání sester. K zásadnímu zlomu v možnostech vědecké medicíny dochází po druhé světové válce (objev léčebných možností penicilínu a dalších antibiotik, inzulinu, neuroleptik, kardiotonik, hypotenziv, atd.) a v tu dobu je vzdělávání sester povýšeno na středoškolské zakončené maturitou. Od sedmdesátých let se postupně stává ošetřovatelství akademickou disciplínou. To znamená vysokoškolské vzdělávání a zásadní postavení ošetřovatelství na poznatcích vědy. Když mne před lety uváděl doc. MUDr. Jiří Neuwirth na 3. interní klinice 1. LF UK do problematiky ošetřovatelství, vysvětlil mi, že vždycky, když se zvyšovaly nároky na vzdělávání sester, lékaři se rozdělili na dvě části. Menší část lékařů vzdělávání sester nadšeně podporovala, větší část to považovala za zbytečné. Historie vždy dala za pravdu těm, kdo vyšší nároky na vzdělávání sester podporovali.

V současné době již je vědeckých poznatků a z nich vyrůstajících diagnostických a léčebných metod tolik, že bez specializace je již medicína nemyslitelná. To znamená, že je nemyslitelná i bez vysokoškolsky vzdělaných sester.

 

Jak byste charakterizoval současné postavení sester v ČR a jaké by podle Vás mělo být do budoucna?

Na rozdíl od mnoha jiných si myslím, že postavení sester v ČR je dobré. Všichni laici pohybující se v české medicíně, ať již nemocní nebo využívající preventivní programy, opakovaně zažívají, že bez sestry by pohyb v tomto systému nepřežili. A opakovaně zažívají, že sestry (díky svému vzdělání) vědí co dělají.

Zásadní problém vidím v sebevědomí českých sester. Opakovaně (a až příliš často) se setkávám s nářky na nedostatečný respekt od lékařů, jakoby své sebevědomí odvíjely sestry od názoru lékařů. Jestliže je sestra vysokoškolsky vzdělaná odbornice, pak by měla znát svou hodnotu sama. Ve všech situacích, kdy sestra oddaně čeká, až co řekne lékař, pacient počká s ní.

Sestry jsou povážlivě málo vidět a slyšet ve veřejném prostoru. Z vlastní zkušenosti učitele etiky vím, že není snadné se do veřejného prostoru dostat. Ale obávám se, že tuto životní nutnost v jedenadvacátém století sestry podceňují (a čekají, až budou pozvány, a zlobí se, že je nikdo nezve). Například německá asociace sester (www.dbfk.de) každý měsíc pořádá tiskové konference a zveřejňuje nové návrhy na zlepšení nejen úrovně tohoto povolání, ale i kvality péče. Viz: https://zdravi.euro.cz/clanek/profese-sestry-v-nemecku-477049?seo_name=mlada-fronta-noviny-zdravi-euro-cz

Všimněme si, jak v Anglii vznikla registrace sester. Ne ze zákona nebo z vůle lékařů. Sestry samy zahájily ve své sesterské organizaci registraci podle dohodnutých pravidel (vzdělávání, další vzdělávání). Život pak ukázal, že registrované sestry jsou lepší než ty neregistrované.

 

Jaký je Váš názor na vzdělávání sester?

Již jsem napsal, že jsem přesvědčený, že dnešní i budoucí medicína je nemyslitelná bez vysokoškolsky vzdělaných sester.

Poslední úpravu, jejíž autoři se domnívají, že kvalitní sestře stačí maturita na zdravotní škole a pak roční kurz, považuji za iracionální. V rozvinutých demokraciích převládl názor, že vystavovat lidskému utrpení a smrti dívku, která ještě neví, o čem je život, je nelidské. Proto EU přijala zásadní pravidlo, že vzdělávání sester musí začít po dosažení plnoletosti. Z tohoto hlediska je přežití středních zdravotních škol v ČR evropskou raritou. Obávám se, že lžeme sami sobě i celému světu, že první tři roky jsou „všeobecné vzdělávání“, poslední rok pak z nebohé dívky uděláme „zdravotního asistenta“. Nejvíce mne trápí, že jsme si vůbec nevšimli, že je nelidské „vystavovat lidskému utrpení a smrti dívku, která ještě neví, o čem je život“, a převážná většina dívek, které se hlásí na bakalářské studium na vysoké škole, jsou absolventky tohoto, dle mého názoru mravně povážlivého, vzdělávacího hybridu. Myslím si, že zde je jeden z důvodů malého sebevědomí českých sester.

 

V září 2016 vznikl SVVS, jak tento počin vnímáte?

Vznik SVVS jsem nadšeně uvítal. Jenomže jsem o této organizaci od té doby nikdy neslyšel. Někde je nějaká chyba.

 

Jak vnímáte zajišťování ošetřovatelské péče čtyřmi kategoriemi zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář)?

Péče o nemocného v současné době si žádá nejrůznější činnosti. Bylo by absurdní, kdyby všechny tyto činnosti dělaly příslušnice jedné profese. Naopak si myslím, že v ČR se tradičně tato potřeba rozrůzněnosti funkcí podceňuje. Ostýcháme se zvýšit nároky na vzdělávání sester tak, aby to nejvyšší bylo dostupné jen těm nejlepším. Pak nám samozřejmě chybí „nižší zdravotničtí pracovníci“. Také si myslím, že nižší zdravotnické pracovnice by se měly těšit větší vážnosti, aby mohly být také hrdy na své povolání.

 

Chcete něco dodat?

Hodně štěstí. Již T. G. Masaryk radil: „nebát se (a nekrást)“.

 

AUTOR SOUHLASÍ SE ZVEŘEJNĚNÍM MEDAILONKU NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH SVVS

Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester.